Nařízení vlády č. 295/2011 Sb.

Způsob hodnocení rizik ekologické újmy

Příslušný provozovatel provádí a dokumentuje hodnocení rizik ekologické újmy v rozsahu odpovídajícím pravděpodobnosti jejího vzniku a závažnosti možných vlivů na životní prostředí (§ 3, odst.1).

Hodnocení rizik ekologické újmy provádí příslušný provozovatel zvlášť pro každé místo provozní činnosti (§ 3, odst. 2).

Místem provozní činnosti se rozumí objekt nebo zařízení příslušného provozovatele, ve kterém vykonává provozní činnost, v němž jsou při této provozní činnosti umístěny nebezpečné látky nebo v němž příslušný provozovatel zachází se závadnými látkami nebo nakládá s vybranými výrobky, vybranými odpady nebo vybranými zařízeními,  

POZOR! Množstvím umístěných nebezpečných a závadných látek se rozumí projektované maximální množství látek, které se může jednorázově nahromadit v objektu nebo zařízení příslušného provozovatele při jeho provozní činnosti, nejde tedy o reálně existující množství, ale o kapacitu!

Metodický pokyn MŽP pak upřesňuje, že hodnocení rizik se provádí pro každou provozovnu zvlášť a pro každou provozní činnost vyjmenovanou v příloze 1 zákona 167/2008 Sb. v každé provozovně zvlášť. V případě provozní činnosti č. 1 (zařízení podléhající vydání integrovaného povolení IPPC) se všechny provozní činnosti hodnotí společně. Pokud jsou pro provozní činnosti vydána povolení podle zvláštních předpisů, potom je za místo provozní činnosti považováno místo, pro které bylo povolení vydáno.

Příslušný provozovatel, který vykonává provozní činnost uvedenou v bodech 11 a 13 (přeprava NCHLP potrubím nebo dopravními prostředky, přeshraniční přeprava odpadů) přílohy č. 1 k zákonu, provádí hodnocení rizik pouze pro objekty a zařízení určené pro dočasné skladování nebo nakládku a vykládku během přepravy, které má ve vlastnictví nebo nájmu (§ 3, odst.3.)

Příslušný provozovatel provádí základní hodnocení rizik ekologické újmy. V případě, že celkový počet bodů dosažených v základním hodnocení rizika je vyšší než 50, provádí příslušný provozovatel podrobné hodnocení rizika ekologické újmy. Základní hodnocení rizika není povinen provést příslušný provozovatel, který provádí přímo podrobné hodnocení rizika (§ 3, odst.4)

Příslušný provozovatel registrovaný v Programu EMAS nebo příslušný provozovatel, který prokazatelně zahájil činnosti potřebné pro zaregistrování do tohoto programu, nebo má certifikovaný systém environmentálního řízení uznaný podle souboru norem ČSN EN ISO 14 001 nebo prokazatelně zahájil činnosti potřebné k získání této certifikace, provádí pouze základní hodnocení rizika. (§3, odst.5). Poznámka ChemEko: zde je rozpor se zákonem, který říká, že kdo zahájil proces certifikace dle ČSN EN ISO 14 001, není povinen zabezpečovat finanční zajištění, přičemž hodnocení rizik se provádí jedině a pouze jako podklad k výši finančního zajištění; podle zákona tedy takový provozovatel není vůbec povinen provádět hodnocení rizik, podle prováděcího předpisu však pouze není povinen provádět podrobné, nýbrž "jen" základní hodnocení. Prováděcí předpis nemůže rozšiřovat zákonný okruh povinností. MŽP toto jako rozpor zákona s prováděcím předpisem nevnímá a vydává stanoviska potvrzující spornou povinnost, tedy povinnost uvedeného subjektu (nepodléhajícího zákonné povinnosti dle § 14 zákona) provést základní hodnocení rizik (činnost, jejímž účelem je dosažení splnění jmenované zákonné povinnosti).

Příslušný provozovatel, který zachází se závadnými látkami, nebezpečnými závadnými látkami nebo zvlášť nebezpečnými závadnými látkami podle vodního zákona v celkovém množství, které nedosahuje limitů stanovených v části B přílohy č. 1 k tomuto nařízení  (závadné látky 2000 l, nebezpečné závadné látky 150 l, zvláště nebezpečné závadné látky 15 l), neprovádí hodnocení rizik podle tohoto nařízení (§ 3, odst. 6). Jinými slovy - hodnocení končí zpracováním tabulky dle části B přílohy 1 se závěrem "podlimitní".

Pokud jsou nebezpečné chemické látky a přípravky nebo závadné látky součástí zařízení, ve kterém jsou pevně (hermeticky) uzavřeny, s těmito látkami se nenakládá a provozovatel používá zařízení pro provozní činnost neuvedenou v příloze 1 zákona, potom se povinnost hodnocení rizika ekologické újmy na toto zařízení nevztahuje. Například hermeticky uzavřený chladící okruh,  hermeticky uzavřený  transformátor.

Provozovatel provádí aktualizaci hodnocení rizik pokaždé, když se významně změní provozní činnost (např. změna množství nebo zařazení látek, nová provozní činnost) nebo dojde ke změně v okolí místa pracovní činnosti (např. vyhlášení/překvalifikace chráněné složky životního prostředí). (Metodický pokyn MŽP)

Nařízení vlády stanovuje náležitosti základního hodnocení rizik ekologické újmy (§ 4) a náležitosti podrobného hodnocení rizik ekologické újmy (§ 5)

Při kontrole orgány státní správy je kritériem posouzení základního (podrobného) hodnocení rizika ekologické újmy počet bodů vyhodnocený podle přílohy 1 (přílohy 2) nařízení a zda toto hodnocení odpovídá současnému stavu v místě provozní činnosti a životnímu prostředí v jeho okolí (§ 6). V příloze 3 nařízení jsou uvedeny kontrolní body pro posouzení provedení hodnocení rizika ekologické újmy.

Kritériem posuzování dostatečného finančního zajištění jsou (§ 6): doklad o zabezpečení finančního zajištění, výše finančního zajištění s ohledem na vyhodnocené riziko ekologické újmy, typy ekologické újmy finančně zajištěné, existence omezení ve finančním zajištění neslučitelná s vyhodnoceným rizikem. Provozovatel provádí toto posouzení podle přílohy 4 nařízení.

Úplné znění NV č. 295/2011 Sb., o způsobu hodnocení rizik ekologické újmy naleznete zde...

Zákon č. 167/2008 Sb.

Co zákon o ekologické újmě požaduje:

Zákon definuje ekologickou újmu a stanoví povinnosti pro případ bezprostřední hrozby ekologické újmy (tzv. preventivní opatření - § 6 zákona) a pro případ vzniku resp. zjištění již existující ekologické újmy (tzv. nápravná opatření - § 7 zákona). 

Povinnosti se týkají subjektů vykonávajících provozní činnosti dle přílohy č.1 k zákonu o ekologické újmě.

Povinnosti se týkají i toho, kdo nevykonává žádnou z provozních činností v příloze 1 k zákonu, pokud takový subjekt již způsobil ekologickou újmu na chráněných druzích živočichů či rostlin nebo vyvolal bezprostřední hrozbu takové újmy a to jakoukoli činností.

Bezprostřední hrozbou ekologické újmy není sám fakt, že někdo provozuje například sklad olejů či sklad NCHLP, pokud je sklad řádně zabezpečen a nedochází k úniku skladovaných látek! Bezprostřední hrozba znamená, že nezasáhne-li se, újma nastane (tedy typicky znečištěná vodohospodářsky nezabezpečená betonová plocha, kdy v důsledku nečinnosti hrozí spláchnutí závadných látek deštěm do horninového prostředí, čímž teprve vzniká "nepříznivá měřitelná změna přírodního zdroje" = ekologická újma). Za "normálních" okolností se tedy subjektů § 6 zákona (preventivní opatření) netýká. 

Všech subjektů provozujících činnosti dle přílohy č.1 k zákonu o ekologické újmě se týká povinnost stanovená v ust. § 14 zákona - finanční zajištění (případných) preventivních či nápravných opatření. Kdo vykonává výše uvedenou provozní činnost, je povinen "zabezpečit finanční zajištění k náhradě nákladů podle tohoto zákona". Zákon nestanoví formu finančního zabezpečení, v praxi půjde nejčastěji o sjednání tzv. bankovních záruk či uzavření pojištění. Výše finančního zajištění má vyplynout z hodnocení rizik provozní činnosti. Toto hodnocení rizik je provozovatel povinen provést jednorázově s účinností od 1.1.2013 (účinnost ust. § 14). Způsob hodnocení rizik je stanoven nařízením vlády č. 295/2011 Sb., které nabylo účinnosti dne 1.1.2012.

Výjimky:

Finanční zajištění není povinen zabezpečit provozovatel, který prokáže na základě hodnocení rizik, že provozní činností může způsobit ekologickou újmu, jejíž náprava si vyžádá náklady nižší než 20 mil. Kč. V metodickém pokynu MŽP je za takového provozovatele považován ten, který nedosáhne v základním hodnocení více než 50 bodů. Pro tento předpoklad (automaticky prezentovaný metodickými tvůrci nařízení vlády) neexistuje podpůrné ustanovení právního předpisu. Není stanoven vztah mezi body a Kč, nikde není napsáno, že provozovatel se 30 body základního hodnocení nemůže způsobit ekologickou újmu nad 20 mil. Kč. Respektive, nikde (kromě metodického pokynu) není ustanovení, že kdo má do 50 bodů, nemusí zabezpečovat finanční zajištění.

Finanční zajištění  dále není povinen zabezpečit provozovatel, který sice může způsobit provozní činností ekologickou újmu, jejíž náprava si vyžádá náklady vyšší než 20 mil. Kč, ale současně je registrován v programu EMAS nebo má certifikovaný systém environmentálního řízení podle souboru norem ČSN EN ISO 14 001 nebo prokazatelně zahájil činnosti potřebné pro zaregistrování resp. pro získání příslušného certifikátu. 

Finanční zajištění není povinen zabezpečit ani provozovatel, který vypouští odpadní vody, které neobsahují nebezpečné závadné látky nebo zvlášť nebezpečné závadné látky.

Úplné znění zákona č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě naletnete zde

Jste zde: Home Legislativa

Ekologická újma

Našim zákazníkům nabízíme kompletní služby a poradenství v oboru ekologické újmy a hodnocení rizik. Zaměřujeme se na zpracování základního hodnocení rizik ekologické újmy dle Metodického pokynu Ministerstva životního prostředí ČR

Rychlý kontakt

Ing. Zdeněk Hradecký
VŠB FBI

telefon: +420 257 810 082
mobil: +420 723 388 372
e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.">Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
web: www.ujma-ekologicka.cz